Zuzanka mi je vzorem
Když se Zuzanka ve třicátém týdnu těhotenství narodila, byl to takový drobeček – vážila jenom tisíc osm set gramů a měřila čtyřicet dva centimetrů. Pak ještě skoro půl kilogramu zhubla… První týdny se miminko moc neprojevuje, takže až v Zuzančiných dvou měsících paní doktorka zjistila, že má mozkovou obrnu. Vůbec jsem si to nepřipustila, říkala jsem si: „Je zdravá, nic jí není, paní doktorka se určitě mýlí!“ říkala jsem si – ale když byl Zuzance skoro rok a neseděla ani si nestoupala, musela jsem se s diagnózou vyrovnat. Lékaři došli k názoru, že Zuzanka měla ještě nezralý mozek, protože přišla na svět příliž brzo.Už v porodnici, když se narodila, jsme cvičili v inkubátoru Vojtovu metodu, později jsme zajížděli každých čtrnáct dní do Českých Budějovic, kam nás vozil dědeček Zuzanky a doma cvičili třikrát denně… V žádném případě jsem nemohla chodit do zaměstnání a nemůžu dodnes, starám se o malou pořád . Cvičím s ní dovážím do školy na kroužky……
Když byly Zuzance tři roky, tak jsme se doma usnesli, že potřebuje mezi děti, že chceme, aby nebyla vychovávána v separaci, aby se začlenila do kolektivu, stejně jako to bude muset udělat později v životě. A tak jsem s ní začala jednou týdně chodit do mateřské školky. Děti jsou bezvadné, vůbec nedělaly žádné rozdíly mezi sebou a jí, Zuzanka se od nich spoustu věcí naučila – a ony se učily od ní. Víc mluvila a snažila se dětem vyrovnat, bylo znát, že chodí do běžné školky. Paní ředitelka nám později zařídila asistenci na čtyři hodiny denně a já jsem si mezitím udělala řidičský průkaz, protože autobusem to začínalo být neúnosné.
Samozřejmě jsme chtěli, aby Zuzanka chodila do spádové školy mezi zdravé děti, a to se nám povedlo. Ovšem bez asistence a pevných nervů by to nešlo viz článek školka škola, aneb co všechno se muselo stát.
Zuzanka nám ale dělá radost. Její diagnóza byla hrozivá; jako miminko neměla ani úchopové reakce, byla na tom hodně špatně. Vojtovu metodu jsme cvičili hodně dlouho a poctivě, a když už jí nic nedávala, objevili jsme Bobathovo cvičení. Maminky ho zatím moc neznají, protože Vojtova metoda je všude doporučována, ale kdo ho zkusil, je nadšený a někteří jsou dokonce přesvědčeni, že je lepší; jeho základním znakem je práce v týmu. Ve středu týmu je vždy dítě a jeho rodina a všichni ostatní terapeuti - logoped, fyzioterapeut, ergoterapeut a další - musí na problémy dítěte pohlížet stejnýma očima a musí umět použít vhodné léčebné techniky. Kdo by chtěl, dozví se víc na internetu.
Cvičit Bobathovu metodu jezdíme do Arpidy České budějovice dle potřeby. Pravidelnou rehabilitací V Arpidě i doma si Zuzanka už dávno drží předměty, nají se a napije, umí jezdit na vozíčku, mluví, učí se novým poznatkům a zkušenostem ! Toto vše není u nás samozřejmostí a stojí za tím hodně psichyckých, ale i fizických sil. Zuzička navštěvuje třetí třídu Základní školy, umí už číst, ale všechno jde o hodně pomaleji. Všichni kolem ní jí pomáhají, je to veselá, milá holčička, která si umí každého naklonit na svoji stranu.
Nikdy jsme nesložili ruce v klín a nepoddali se osudu. Naopak; snažíme se, aby měla naše holčička co nejvíc aktivit. Běžně chodíme plavat, jezdíme cvičit do fitnes, kde cvičí terenér s mnohaletými zkušennosti s handicapovanými.Chodíme do divadla, na koncerty, do kina, do zoologické zahrady, na výlety. Pro mne neexistují bariéry, vytáhnu ji všude, chci, aby nabrala co nejvíce zkušeností.
Máme další dítě, malého Kubíčka, kterému je tři roky. V těhotenství jsem měla nepopsatelně velký strach, aby všechno dobře dopadlo... Zuzanka má z brášky obrovskou radost, táhne ji dopředu. Nikdy nelituji rozhodnutí, které jsme s manželem uskutečnili mýt další dítě, ač je první postižené.