Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


img_0062.jpg

Zuzanka mi je vzorem,

když se Zuzanka dne 16.9.2000 ve třicátém týdnu těhotenství narodila, byl to takový drobeček – vážila jenom tisíc osm set gramů a měřila čtyřicet dva centimetrů. Pak ještě skoro půl kilogramu zhubla. První týdny se miminko moc neprojevuje, takže až v Zuzančiných dvou měsících paní doktorka diagnostikovala dětskou mozkovou obrnu spastické formy.

Toto postižení je trvalé postižení hybnosti, způsobené neměnným poškozením například nezralého mozku dítěte. Ačkoliv je poškození mozku v případě této nemoci dané, jeho příznaky se s tím, jak dítě postupně roste mění. Je to dáno přirozeným vývojem dítěte, který probíhá v organismu zdravém i v organismu, který trpí trvale narušenou činností určitých mozkových částí a funkcí. Zásadou je vždy včasné zahájení účinné a intenzivní rehabilitační péče, která určitě může alespoň minimalizovat následky mozkového poškození pro hybnost pacienta.

Vůbec jsem si to nepřipustila, říkala jsem si... „ Je zdravá, nic jí není, paní doktorka se určitě mýlí " , ale když byl Zuzance skoro rok a neseděla, ani si nestoupala, musela jsem se s touto závažnou diagnózou poprat. Lékaři došli k názoru, že Zuzanka měla ještě nezralý mozek, protože přišla na svět příliš brzy. Už v porodnici, když se narodila, jsme cvičili v inkubátoru Vojtovu metodu. Později jsme zajížděli každých čtrnáct dní do Českých Budějovic, kam nás vozil dědeček Zuzanky a doma cvičili třikrát denně… V žádném případě jsem nemohla chodit do zaměstnání a nemůžu dodnes, starám se o dceru pořád.

Když byly Zuzance tři roky, tak jsme se doma usnesli, že potřebuje mezi děti, že chceme, aby nebyla vychovávána v separaci, aby se začlenila do kolektivu, stejně jako to bude muset udělat později v životě. A tak jsem s ní začala jednou týdně chodit do mateřské školky. Děti jsou bezvadné, vůbec nedělaly žádné rozdíly mezi sebou a jí. Zuzanka se od nich spoustu věcí naučila – a ony se učily od ní. Víc mluvila a snažila se dětem vyrovnat, bylo znát, že jí školka svědčí. Paní ředitelka nám později zařídila asistenci na čtyři hodiny denně a já jsem si mezitím udělala řidičský průkaz, protože autobusem to začínalo být neúnosné. Později jsme chtěli Zuzanku zařadit do spádové školy mezi zdravé děti a to se nám povedlo. Ovšem jednoduché integrovat zdravotně postižené dítě do základních škol, není vůbec snadné, ať už z mé zkušenosti či mnoha rodičů. Nyní Zuzka navštěvuje Základní školu Kaplická v Českém Krumlově, kde je maximálně spokojená. Říká mi mami zase mě pochválila paní učitelka, kuchařka ....  Umí číst, psát na tabletu, ale i to budeme ještě dlouho pilovat.

Ve škole Zuzanku nejvíce baví komunikovat a hudební výchova.

 

Zuzanka nám navzdory svému postižení, dělá velkou radost. Její diagnóza byla hrozivá, jako miminko neměla ani úchopové reakce, byla na tom hodně špatně. Vojtovu metodu jsme cvičili hodně dlouho a poctivě, po té jsme objevili Bobathovo cvičení a nespočet dalších terapií. Nyní jezdíme cvičit do Arpidy České Budějovice. Dvakrát do roka absolvujeme rehabilitační léčbu v lázních Klimkovice, která jí jako jediná viditelně pomáhá zlepšit zdravotní stav a však tato terapie stojí bez mála 100 000 kč.

Tuto pohybovou terapii doposud nehradí žádná pojišťovna v ČR. Pokud však schválí revizní lékař lázeňský návrh, tím pádem pojišťovna zaplatí ubytování a stravu, potom terapie stojí 50 000 kč. Již pětkrát se nám podařilo na léčbu sehnat finanční prostředky díky rodině a hodným lidem. Dnes si Zuzanka po těchto terapiích dokáže částečně přesunout z vozíku na záchod, poposednout ve vozíku, dokonce svléknout horní část oblečení a to je právě to... o co nám jde, aby byla v životě samostatnější a já,  jako matka se mohla o Zuzanku postarat co nejdéle.

Doma se snažíme jezdit pravidelně na rehabilitační tříkolce, která pomáhá rozpohybovat ztuhlé nožky a stát ve specializovaném stojanu, alespoň dvacet minut, poněvadž déle Zuzanka stát nevydrží. Také se snažíme cvičit podle instrukcí fyzioterapeuta a tím vším ulevit křečím a udržet v rovině Zuzanky zdravotní stav.

 

 

Nyní se s velkým úsilím snažíme rozjet sbírku plastových víček, za které pak dostaneme ve výkupně 5,50 za kg. Kdyby se nám podařilo, nasbírat kolem devíti tun víček, mohla by Zuzanka znovu podstoupit tuto rehabilitační léčbu. Dokonce jsme s pomocí přátel vytvořili plakát a Facebookové stránky... SBÍRÁME VÍČKA PRO ZUZANKU Z JÍŽNÍCH ČECH, na které vkládáme videa a fotky z rehabilitace, ale i Zuzanky úspěchy a radosti ze života.

Většina lidí se ptá, jestli se Zuzanky zdravotní stav zlepšil nebo dokonce jestli bude chodit. Já většinou odpovídám, že to je stejné, protože vysvětlovat Zuzančin posun ku předu například uvolnění křečí v nohách, den bez afektu, vzteku či apatie, udržení se v tureckým sedu na pár minut, vypití vody ze sklenice bez polití je pro nás zlepšení, ale pro druhé normální běžné úkony, nad kterými nemusí vůbec přemýšlet. Toto vše není u nás samozřejmostí a stojí za tím hodně práce a úsilí.

Miluje akční život mezi lidmi. 

Zuzanka je velmi cílevědomá, milá slečna, která si umí každého naklonit na svoji stranu. Baví jí keramika, výtvarné činnosti, hudba, divadla, koncerty, sledování seriálu Ulice a největší její zálibou, je psaní s kamarády. Píše na tabletu, kde si může velikost písma změnit a podsvítit, jinak by totiž nemohla nic přečíst, protože má neurologickou vadu. Informace které se přenáší z očí do mozku přichází popletené.

Nikdy jsme nesložili ruce v klín a nepoddali se osudu. Naopak, snažíme se, aby měla naše holčička co nejvíce aktivit. Běžně chodíme plavat, do divadla, na koncerty, do kina, do zoologické zahrady, na výlety.Zuzančino přání by bylo se setkat s představiteli seriálu Ulice. Veliká škoda je v nemožnosti pořízení drahých pomůcek a zdolání bariér, dalo by se dělat daleko více věcí

Zuzanka má o devět let mladšího brášku Kubíčka. V těhotenství jsem měla nepopsatelně velký strach, aby všechno dobře dopadlo... Zuzanka má z brášky obrovskou radost, táhne ji dopředu. Nikdy nelituji rozhodnutí, které jsme s manželem uskutečnili " mít další dítě ", ač je první postižené a reakce okolí různá.

Kubíček se někdy snaží zapojit do péče o Zuzanku, přinese jí například pití, odveze ke stolu, podá spadlou věc, otevře dveře a podobně.

 

Jmenuji se Jana Lavičková a jsem bojující matka za plnohodnotnější život pro dceru Zuzanku, ač to stojí mnoho psychických i fyzických sil. Neustálého shánění peněz na léčbu, kompenzačních pomůcek. Chtěla bych ukázat, že i my, jsme součástí společnosti a dokážeme žít naplno. Děkuji všem lidem, který nám, již pomohli, jak finančně, tak fyzicky a psychicky vlídným slovem. Ani v koutku duše mě nenapadlo, jak „ trnitá “ cesta s tímto postižením to bude. Ale i přes to jsem si myslela, že budeme normální šťastná rodina... Šťastný jsme, ale život máme velmi výjimečný ! Říká se, že osud naloží člověku, jen tolik, kolik unese a tak se snažíme držet v kondici, abychom se pod tou vahou nezhroutili

Na toto Zuzanky ověřené konto u Asociace rodičů dětí s DMO a přidruženými neurologickými onemocněními ČR je možné přispět, byť i jenom pár korunami: 2100501848/2010

 

img_0044.jpg

 

 

 

 

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                     

 

 

 

 

 

 

 

                                      

 

 

 

 

 

 

 

 

Rehabilitace doma

1. 5. 2015

 

Rehabilitace v DC Arpida

1. 5. 2015

 

Rehabilitační tříkolka

1. 5. 2015

 

Vertikalizační stojan

1. 5. 2015

 

Kinesiotaping

2. 12. 2012

Jako doplňkovou metodou se stali tejpy.

 

Výlety

28. 11. 2012

 

Když byla Zuzanka miminko

28. 11. 2012

 

Fotoalbum

Metoda terasuit

Datum: 29. 11. 2012
Fotografií: 5
Složek: 0